průnik, řidč. pronik, -u m. (6. mn. -cích) 1. kniž. proniknutí, pronikání: p. vojska nepřátelským územím; p. choroboplodných zárodků do lidského těla; zř. pronik a úspěch našeho umění (Filla) 2. mat. společná část dvou množin, ploch n. těles 3. jen průnik elektr. převratná hodnota zesilovacího činitele elektronky