průrva, poněk. zast. prorva, -y ž. (2. mn. -rev) (*průryv, -u m., 6. j. -u, Třeb.) prostor vzniklý, prorvaný něj. náporem, silou (nejč. živelnou): skalní, horská p.; p. v lese od větru; p. vyrytá bagry; p. do zdi; průrvy v opevnění vlomy, průlomy; přen. p. do suverenity státu ostrý zásah