průsmyk, -u m. (6. mn. -cích) 1. (též †prosmyk Něm. aj.) úzké a hluboké údolí procházející napříč horským hřbetem: hluboký, skalnatý p.; silnice vedoucí p-em; opevnit, hájit horské cesty a p-y; zeměp. Všerubský, Jablunkovský, Dukelský p. 2. poněk. zast. řidč. otvor (zprav. úzký), jímž je možno se prosmyknout, prolézt n. projít: p-y v plotech (Herb.); p-y podzemních jeskyní; → zdrob. *průsmyček, -čku m.