průvod, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. uspořádaný zástup lidí jdoucích za něj. společným cílem n. doprovázející někoho: májový, manifestační, protestní p.; vyjít v p-u do ulic; svatební, pohřební p.; alegorický, pochodňový p. 2. řidč. doprovázení (někoho cestou někam), doprovod 1: dětem dovolen vstup v p-u rodičů; jít v p-u člena VB; nabídnout někomu p. 3. osoby (zř. osoba) někoho doprovázející; družina 1, suita, doprovod 2; kdo n. co někoho, něco doprovází z bezpečnostních důvodů: zeman se vydal na cestu, maje v p-u tři ze svých lidí (Tyl); – konvoj s p-em torpédoborců 4. poněk. zast. (hudební) doprovod 4: skladba pro housle s p-em klavíru 5. (též mn.) zast. práv. průvodní řízení; → expr. zdrob. *průvodek, -dku m. (Preis.)