praštiti dok. (3. mn. -í, rozk. prašť, -ti) 1. (koho, co do čeho) (silně) uhodit, udeřit, bouchnout 1: praštil ho do hlavy, po hlavě, přes ruku; hned by ho byla něčím praštila; p. (pěstí) do stolu; praštil se do čela, přen. dovtípil se n. na něco si vzpomněl; ob. ust. spoj. p. se přes kapsu vydat (za něco) hodně peněz, ukázat se kavalírem, nešetřit; přen. ob. expr. silně zapůsobit na smysly: vůně mě praštila přes nos; ten nápis musí každého p. do očí; ♦ ob. být jako palicí praštěný omámený, omráčený; zhrub. být pytlem praštěný, být praštěný pavlačí pomatený, popletený; je to prašť jako uhoď stejné, totéž 2. (čím, kým) (prudce) hodit, vrhnout, mrštit 1: ve vzteku praštila sluchátkem; praštil po něm kamenem; i kdyby jím stokrát praštili o zem, odpověď z něho nedostanou; ob. expr. v ust. spoj. praštilo to s ním omdlel, rozstonal se ap. 3. ob. expr. (s čím; řidč. čím) přestat se něčím zabývat; zanechat, nechat 5 (čeho), upustit (od čeho): p. studiemi, řemeslem; na hodinu s tím praštím; praštil vším a odjel 4. v ust. spoj. p. do toho ob. expr. rozhodnout se k vyřešení něčeho, k něj. zákroku, k jednání (nejč. rozhodnout se k sňatku); vyřešit něco: tak co, kdy do toho praštíte?; ozývaly se hlasy, proč prý do toho někdo nepraští? 5. vydávat praskavé zvuky, praštět 1: protahoval se, až mu v zádech praštilo (Rais); zima bylo, jen praštilo (Sab.); — praštiti se dok. (do čeho; oč) prudce narazit na něco; udeřit se, uhodit se I: p. se do lokte; p. se o trám; — praštit sebou dok. (kam) prudce ulehnout, svalit se: p. sebou na zem, na postel ○ předp. po-, s- se