praděd, -a (1. mn. -ové), zast. a expr. pradědek, -dka (mn. 1. -dkové, -dci, 6. -dcích) (řidč. ob. expr. prach- Bass) m. 1. děd jednoho z rodičů 2. kniž. řidč. (zprav. mn.) dávný předek; praotec 1: popel dávných p-dů (Třeb.); naši p-dkové ze zemí východních přinesli (povídky) (Tille); → expr. zdrob. -dědeček (řidč. ob. expr. prach- R. Svob.), -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích): z dob našich p-ů; přen. p. antény byl hromosvod (Pujm.); — Praděd, -u, -a m. (6. j. -u) hora v Jeseníkách