pragmatický [-ty-] příd. (z řec. zákl.) 1. dbající příčinného vztahu, příčinné, vnitřní souvislosti: p. výklad nové poezie; p-é spojení historických dat; p. životopis Nerudův (Vrchl.); dějep. p. směr, p-á metoda (v dějepisectví) sledující příčiny události, hlavně v momentech psychologických 2. hist. práv. p-á sankce nařízení panovníka mající povahu zákl. zákona, např. zákon Karla VI. z r. 1713 upravující trůnní posloupnost v rodě habsburském i po přeslici 3. vztahující se k pragmatismu; dbající užitečnosti: p-á filosofie pragmatismus; – p. přístup k věci; → přísl. pragmaticky: postupovat p.; → podst. pragmatičnost, -i ž.