prahnouti (†práhnouti Hál., Zey. aj.) dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. kniž. horkem, žárem vysychat, schnout: půda prahne a puká; ve výhni prahne kraj (Mrš.) 2. (o hrdlu, ústech, rtech) vysychat, schnout; mít sucho v hrdle n. v ústech a trpět pocitem toho, žíznit: prahne mu hrdlo; prahnoucí rty; – p. žízní; zprav. neos. někomu pralme (v hrdle, v ústech) má v nich pocit sucha, žízně *3. pražit, pálit: slunce do nich prahlo (Maj.); prahnoucí vedro (V. Mrš.) 4. kniž. (po čem, řidč. po kom; †čeho Slád.) bažit, dychtit, toužit, žíznit: p. po pravdě, po slávě, po lásce, po pomstě; po tobě prahne duše má (Zey.) ○ předp. vy-, z-, za-