prak, -u m. (6. mn. -cích) 1. jednoduchý ruční nástroj k vrhání kamínků ap.; dř. též zbraň: klukovské praky; gumový p.; – bohatýři ozbrojení luky, kopími a praky (Zey.) 2. hist. středověký válečný stroj na vrhání velkých kamenů ap.: u praků a kusů stáli mužové ve zbroji (Jir.)