praktický [-ty-] (†praktičný Tyl aj.) příd. 1. jsoucí ve vztahu k praxi, z praxe vyplývající, na praxi založený ap. (op. teoretický): po studiích vstoupil do p-ého života; p-á činnost; teoretické i p-é problémy; p-é využití objevu; p-é provádění dohody; p. výcvik; p-é zkušenosti; p-á politika; p. zřetel; p-á stránka věci; vynález nemá p. význam pro praxi; p. lékař zabývající se všeobecnou lékařskou péčí (na rozdíl od odborného); školní p-á cvičení (v chemii ap.); odb. p-á věda užitá; filos. p-á filosofie směřující k praxi, ustanovující pravidla pro jednání rázu etického, sociálního, právního ap. 2. hovor. reálný, skutečný, uskutečnitelný, faktický: p-á možnost dalšího rozvoje; p-á kapacita závodu je dosti malá 3. (o člověku, o jeho povahových vlastnostech n. jednání) mající pochopení pro skutečnost, vhodně využívající okolností a obratný v jednání; poněk. zast. dbající svého prospěchu: p-á povaha; mít p. smysl; žena bývá někdy praktičtější než muž; – poněk. zast. p., vypočítavý člověk (Jir.) 4. (o věci) sloužící dobře určenému účelu, (v praxi) dobře použitelný; vhodný, účelný: p-é šaty; p-á látka, barva; p. dárek; → přísl. prakticky: p. (někomu) něco vyzkoušet; p. osvědčit svou dovednost; p. to ovládá (op. teoreticky); – hovor. to p. znamená, že... v praxi, v podstatě, ve skutečnosti, vlastně, fakticky; on p. nic nedělá; p. jsme už s prací hotovi; – dělá to p.; – oblékat se p.; p. zařízený byt; → podst. praktičnost, -i ž.: mít smysl pro p.; p. oděvu