praktikant [-ty-], -a m. (praktikantka, -y ž.) 1. (zejm. dř.) začátečník, kt. se (praxí) cvičí v něj. povolání, čekatel na místo úředníka: účetní, soudní p.; učitelský p.; kancelářské p-ky; byl p-em v drogerii †2. obratný, zkušený, praktický člověk, praktik 1; člověk obratně kující pletichy, pikle, pletichář: říkal, ten (farář) že s lidmi umí, že je p. (Jir.); – co na nás ti zlí p-i v Praze strojí (Wint.); → expr. zdrob. k 1 *praktikantek, -tka (Jah.), *praktikantík, -a (Olb.) m.; — praktikantský příd.: p. plat; p-é místo; → podst. praktikantství, -í s. (dř.) činnost, postavení praktikanta: bezplatné p.; odbýt si p.