praotec, -otce m. (5. j. -če, 1. mn. -ové) kniž. 1. (dávný) předek, zakladatel rodu, kmene ap.: p. rodu; p. Čech; p. Adam (podle bibl. podání) první muž lidského pokolení; přen. člověk, kt. se věnoval jako první něj. činnosti, byl jejím zakladatelem, vzorem následovníkům: p. básníků Homér (Klicp.); Jean Paul, p. všech fejetonistů (Ner.) 2. (řidč. expr. též prapra-) (dávný) předek vůbec: stará vlast našich p-ů (Zey.)