prapor, -u m. 1. (zast. ob. a expr. též prápor Ner.) kus látky, zprav. obdélníkového tvaru a určených barev, pevně připevněný k žerdi, slavnostní, pův. bojový symbol urč. společenství: český červenobílý p.; rudý p. revolučního hnutí; domy vyzdobené vlajkami a p-y; nést p-y v čele průvodu; vojenské, plukovní p-y; zdobené p-y spolků; sklonit p. k poctě; bílý p. (znamení kapitulace, symbol parlamentářů aj.); černý, smuteční p.; udělit národnímu podniku Rudý p. vlády vyznamenání za vynikající pracovní úspěchy udělované závodům; přen. modravé p-y dýmu dlouhé pruhy; – bojovali pod p-y českého krále; hájit čest p-u, zprav. přen. podporovat společné úsilí ap.; odpadnout od p-u, zprav. přen. opustit společné úsilí, změnit smýšlení; často přen. kniž. a publ. vztyčit p. revoluce, svobody zahájit revoluci, boj o svobodu, ujmout se jeho vedení; přihlásit se pod p. odboje 2. voj. vojenská jednotka o několika rotách: střelecký, tankový p.; dř. p-y granátníků, myslivců; vozatajský p. 3. co nějak prapor připomíná; zast. a nář. sedrané praporce ptačích (zprav. husích) per, peří 2: nabíjet peřiny čistým p-em (Hol.); → zdrob. k 1 praporek, -rku (6. mn. -rcích), též expr. praporeček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.: papírové p-y; vyznačit linii (na mapě) zapíchnutými p-čky; sport. rohový p-ek; praporec v. t.