praporečník, -a m. (6. mn. -cích) (*praporečnice, -e ž., Svět.) kdo nosí a opatruje prapor: p. pluku; Přibek, poslední chodský p.; p. spolku; často přen. publ. přední pracovník, hlasatel, průkopník: p. revolučního hnutí; p. boje za mír; p. pokroku