praskati ned. (1. j. -ám) 1. pozbývat celistvosti, spojitosti, dostávat trhliny, často za doprovodu příslušných zvuků; lámat se 1, bortit se 2, pukat, trhat se, přetrhávat se, roztrhávat se: krovy začaly p.; země za sucha praská; kůra stromů, kůže praská; pupeny praskaly pukaly; struny praskají; ve vzduchu praskají šrapnely; přen. expr. hlava jí starostí praskala (Jah.); ♦ zhrub. žrali, až jim pupky praskaly (Zaor.) nestřídmě 2. ob. expr. brát za své, být na pokraji zhroucení, úpadku: továrny praskají (K. Čap.) krachují (expr.); se starým Bavorem to praská doopravdy (Šim.); začíná to p. (J. Hronek) (o nacistickém režimu) hroutit se; rekordy praskaly byly překonávány 3. stud. slang. propadat 4. vydávat zvuky, jako když se něco láme, tříští, puká, trhá: oheň praská; v kamnech vesele praskalo praštělo; výstřely praskaly; podlaha praská při chůzi pod nohama skřípe, rupe; stisklho, až v něm kosti praskaly; ♦ mrzlo, až šindele na střechách praskaly 5. (čím) působit, aby vznikaly takové zvuky; práskat 2: p. bičem; p. klouby (v prstech); ♦ ob. expr. p. (též práskat) vousy zlobit se, hubovat ○ předp. do-, od-, po-, roz-, roz- se, za-; → nás. praskávati ○ předp. v. praskati kromě za-; — dok. prasknouti