pravoúhlý (*pravoúhelný R. Svob.) příd. mající pravé úhly; tvořící pravý úhel: p. obrazec; p-é křižovatky; p-é pravítko ve tvaru pravoúhlého trojúhelníka; přen. p-é čelo (továrny) (Neum.); geom. p. rovnoběžník pravoúhelník; p. trojúhelník mající jeden úhel pravý; p-é promítání při kt. je směr promítání kolmý k průmětně, ortogonální; p. průmět; p-é souřadnice; p-á afinita jejíž směr je kolmý k ose afinity; stav. p-é schody u nichž půdorys výstupní čáry tvoří pravoúhelník; → přísl. pravoúhle: p. zahnutý; p. se protínat; → podst. pravoúhlost, -i ž.