pravopis, -u m. (6. j. -e, -u) 1. souhrn pravidel o zaznamenávání spisovných jazykových projevů písmem; ortografie: úprava p-u; Pravidla českého p-u; jaz. fonologický p.; fonetický p.; etymologický p.; historický p.; Husův diakritický p.; analogický p. 2. hud. hudební p. správné používání značek hud. písma, zvl. posuvek ap.; pravopisný (†-pisní Ner.) příd.: p-á soustava, konvence, úprava; p-á příručka; p-á chyba, p-é dublety; p-é boje; → přísl. pravopisně: slova jen p. se lišící; p. nesprávný