pravověrný (†-věřící Havl., Jir. aj.) příd. bez výhrad oddaný círk. vyznání n. i učení jinému než náboženskému, myšlenkovému směru ap.; na něm bez výhrad založený; ortodoxní: p. katolík; p. žid; – p. hegelián; p. impresionista (Matějček); – p-é učení, hledisko; → přísl. pravověrně: p. učit; p. držet půst; p. vlastenecké listy (Mach.); → podst. pravověrnost, -i ž. (*-věrectví Vrba, *-věrnictví Šal., †-věří Pal., -í s.) ortodoxnost pravovinný příd. chem. p-á kyselina pravotočivá vinná kyselina