prevít (*previt Ben.), -u m. (6. j. -u) (z něm. driv. lat. zákl.) ob. hanl. něco ošklivého, špatného, škodlivého, nechutného ap.; neřád, -u 1-3: (studánka) samej p. (Kubín) nečistota; – krk musím proplachovat jakýmsi p-em (Wolk.) nechutným lékem; – člověče, Kristina (důl) je největší p. (K. Čap.); zhrub. kladívko mně překáží, zatracený p.! (Poláč.); → zdrob. prevítek, -tku m. (6. mn. -tcích): na vodě se dělají takový drobný p-y (Lid. nov.); — prevít (*previt Řez.), -a m. ob. hanl. špatný, zlý člověk, tvor; neřád, -a, mizera 1: nikdo to těm p-ům nenařizoval (Frýd) (o nacistech); Anna má paní p-a, který ji nechce nikam pustit (Olb.); na to byl pan obršt p. (Kub.) přísný; já se takových p-ů štítím (Šim.) brouků a housenek; do hrobu člověka připravíte, p-i! (Malíř.) (k dětem); → expr. zdrob. prevítek, -tka m. (mn. 1. -tkové, -tci, 6. -tcích); — prevítský (*previtský) příd.: previtský koberec (K. Čap.); – prevít p-á (Kop.); → přísl. prevítsky (*previtsky Jah.)