primární (méně vhodně primér-, *primárný Ath.) příd. (z lat.) kniž. prvotní, základní, hlavní 1 (op. sekundární): p. znak, složka, funkce; p-érní činitel (Vach.); jaz. p. slovo, sloveso prvotní, neodvozené (např. jít, nést, vidět); p. význam (slova) základní; jad. fyz. p. záření kt. neprošlo žádnou přeměnou; miner. p. naleziště kde nerost vznikl, původní; p. nerost; bot. p. (dělivé) pletivo prvotní; elektr. p. strana (elektrického stroje) do kt. je dodávána elektr. energie; p. vinutí, proud; p-é napětí; chem. p. alkohol v němž je uhlík nesoucí hydroxylovou skupinu vázán jen jednou valencí na uhlíkatý zbytek; → přísl. primárně: to je třeba řešit p. přednostně; elektr. p. připojený na primární stranu; → podst. primárnost, -i ž.: p. Štursova (Z. Nej.) bezprostřednost, živelnost; p-érnost smyslů (Píša)