primitivní [-ty- i -tý-] (*primitivný Šal. aj.) příd. (z lat.) 1. jsoucí v prvotním, počátečním stadiu, na nejnižším stupni společenského vývoje; tohoto stadia se týkající: pravěký p. člověk; období p-ho způsobu života; p. obyvatelé Polynésie; magie p-ho náboženství 2. jsoucí na nízké úrovni; nerozvitý, nepokročilý; často hanl. kulturně málo vyspělý; nekulturní, nekultivovaný: počátky p. průmyslové výroby; skoncovat s p-mi formami hospodaření zaostalými, zastaralými; – p. obecenstvo (Svob.); p. způsoby; p. dcerka pustiny (Čap.-Ch.) prostá, prostoduchá 3. velmi prostý; jednoduchý 3, nesložitý; nedokonalý, neumělý: p. nástroje; p. mechanismus; p. kresba; neodpověděl na nejprimitivnější dotaz; p. výmluva průhledná; p. názor naivní; p. styl; p. vyjadřování neobratné; biol. p. organismy 4. mat. p. funkce neurč. integrál dané funkce; → přísl. primitivně: p. žít, pracovat; záliby p. lidské (K. Čap.); – p. zařízený byt; → podst. primitivnost -i ž. primitivismus