privilegium [-lé-], -ia s., privilej, -e ž., řidč. m. (z lat.) 1. čast. mn. p-a (za feud.) výsada (z právních ustanovení n. zvyklostí udělovaná panovníkem ap.); písemný doklad zaručující něj. výsadu, výsadní list: p-a šlechty, církve, měst; boj o chodská p-a; zrušit p-a; mít p. razit mince 2. právně nepodložená výhoda, přednostní nárok; výhoda, výsada: mít p. na něco; osobnosti, které mají privilej dělat a mluvit cokoliv (Til.); — *privilejní příd. (Ner., Krásn.)