proboha, řidč. a poněk. zast. probůh (nář. probožka Glaz., *probohy Fuč.) citosl. vyjadřuje úpěnlivou prosbu, strach, překvapení, údiv, úžas: řekněte, p., co mám dělat; p., nikomu se o tom nezmiňuj; aby se jí, p., něco nestalo