probouzeti (3. mn. -ejí), řidč. probuzovati (Ner., Zey. aj.) ned. k probuditi; budit 1-3: p. ze spánku; chladný vzduch probouzí spáče; přen. p. lid uvědomovat; – p. z poblouznění, z otupělosti; – p. v žácích zájem o četbu; vyprávění probouzelo v něm vzpomínky; ruce, které zvuky kouzelné ze strun p. dovedou (Zey.); — probouzeti se, řidč., poněk. zast. probuzovati se (Havl. aj.) ned. k probuditi se; budit se: spal neklidně, probouzel se často ze spánku; p. se hladem; ptáci se probouzeli; přen. národ se probouzel uvědomoval; – p. se ze snění; p. se z národní otupělosti; – kniž. svědomí se v nich probouzelo; nad Prahou se probouzel den (Herrm.); → nás. probouzívati, probouzívati se