proces, -u m. (6. j. -u, -e) (z lat.) 1. soudní řízení (zprav. závažnější povahy), spor vedený před soudem; pře: p. s rozvratnickou skupinou; vést p. proti podvodníkům; akta p-u; vyhrát, prohrát p.; hovor. udělat s někým, něčím krátký p. rychle, brzo s tím skončit, skoncovat; práv. souhrn zásad upravujících řízení v urč. věcech před urč. orgány; p. trestní, civilní (soudní) řízení ve věcech trestních, občanskoprávních 2. dění, děj plynule se vyvíjející, po etapách postupující: historický, společenský p. vývoj; p. poznání; tvůrčí umělecký p.; výrobní p. postup; chemický p. pochod, reakce; expr. zdrob. *procísek, -sku m. (6. mn. -scích) (Ner.); procesní (†procesný Sez., *procesovný Hol., *procesový Ner.) příd. k 1: p. řízení; zaplatit p. útraty; práv. p. právo souhrn právních předpisů, kt. upravují řízení v urč. věcech; p. řád legislativní úprava řízení; p. způsobilost způsobilost jednat samostatně před soudem jako účastník; přísl. procesně: prostředky rázu p. technického