prohřešiti se dok. (3. mn. -í) (proti čemu; ~; čím, *v čem) přestoupit něj. obecnou zásadu; (proti komu, na kom, čem; *komu Hál.; †nad kým Jg.) svým jednáním někoho poškodit, učinit něco proti jeho prospěchu; provinit se: p. se proti nařízení; p. se láskou; nebyl se v ničem prohřešil (Svět.); – p. se proti bratru; p. se na národu svém (Svět.); — †prohřešiti dok. (~; co) dopustit se něčeho zlého n. hříšného, zhřešit: prohřešil jsem, netrestej přísně! (Klicp.); potomkům sluší napravovat, co předkové prohřešili (Herb.)