prohlédnouti, ob. prohlídnout (†prohlednouti Tyl, Čech aj.) dok. (min. -dl, trp. -dnut) 1. nabýt zraku, začít vidět: štěňata za několik dní prohlédla; omdlela, ale za chvíli prohlédla; přen. když prohlédl, bylo už ráno probudil se 2. poněk. zast. (kudy; řidč. co) proniknout zrakem, pohledem: p. listím stromů k obloze; zrak to pološero neprohledl (Hál.) 3. p. (si) (co, koho) obsáhnout pohledem, zběžně n. podrobně se zrakem pozastavit u něčeho, někoho; učinit prohlídku něčeho: p. kresbu; p. si časopisy projít, probrat; p. si pozorně příchozího obhlédnout si; p. se v zrcadle; – p. si město, sbírky; ♦ p. si někoho od hlavy k patě důkladně 4. (co, koho) přezkoumat, přešetřit; zast. pozorováním proniknout, prozkoumat: p. účty, zápisy zkontrolovat; p. motor; p. nemocného vyšetřit; p. práce (písařů) (Něm.); ♦ p. někoho až na dno duše poznat plně něčí povahu n. úmysly 5. (co, koho) poznat špatnou stránku něčeho, někoho; odhalit 4, odkrýt 3: p. podvod, něčí záměr; p. pravou příčinu jednání; p. podvodníka prošetřit 6. získat si správný názor, pochopit, poznat pravý stav něčeho: je nehodný, ale snad přece prohledne a se napraví (Jir.) 7. řidč. začít se jevit; (tu a tam) se objevit; vyhlédnout: na polích po dlouhé době zas prohlédla zemina (A. Mrš.) 8. expr. dostat lepší vzhled: světnice po úklidu prohlídla †9. (k čemu) vzít zřetel, přihlédnout: p. ke prospěchu svému (Choch.); — ned. prohlédati, prohlídat, prohlížeti