prohloubiti (†prohlubiti Něm., Zey.) dok. (3. mn. -í, rozk. -hlub, -hloubi) (co) 1. hloubením vytvořit; učinit hlubokým, hlubším; vyhloubit: p. příkop; řeka si prohloubila řečiště; studna vyschla a bylo třeba ji p.; přen. kniž. starosti prohloubily vrásky do tváře; zeměd. p. půdu do hloubky propracovat, rozrušit 2. do hloubky, do podrobností propracovat, zdokonalit: p. své vzdělání, obzor; p. přátelské vztahy mezi národy; přen. důslednou svou vůlí byla všecka obrozena a prohloubena (Svob.) nabyla duševní hloubky; — prohloubiti se dok. 1. stát se hlubokým n. hlubším: řečiště řeky se prohloubilo; přen. kniž. rozpor mezi nimi se prohloubil zvětšil *2. nabýt duševní hloubky: nepřestala být ženou, naopak jako žena se prohloubila (Kun.); — ned. prohlubovati, p. se