prohnati dok. (1. j. -ženu, rozk. -žeň) 1. (koho, co čím) způsobit pohyb někoho, něčeho něčím; (co, koho čím) způsobit, že je něco, někdo něčím prostupováno, že něco něčím, někým pronikne: p. koně bránou, p. vodu rourou; p. si kulku hlavou; – p. hlavu kulkou; ♦ ob. p. hrdlem, skrz hrdlo (co) propít 1, prohýřit 1: p. hrdlem dědictví, statek 2. (koho, co) donucením k rychlému pohybu, běhu unavit, procvičit, zahnat ap.; prohonit 1: p. koně po dvoře; pes prohnal zajíce; p. zloděje; expr. p. motocykl; ♦ ob. expr. p. (děvčatům) faldy zatančit si (s nimi) 3. expr. (koho, 4. p.; komu co) donutit k usilovné činnosti, k rychlejší práci: já vás proženu, lenoši!; učitel prohnal žáky v počtech; ♦ ob. expr. p. někomu lýtka, kostru, kůži (Vanč.); faldy, šosy, perka, kožich, kalhoty (Šrám.) ap. přimět k práci, potýrat ho, být na něj přísný 4. (co) projít (část n. celé loviště) při lovu; prohonit 2 (mysl.) (Vrba); — prohnati se dok. 1. (kudy) prudce proběhnout; přehnat se: vojáci se prohnali vsí; přen. válka se prohnala světem 2. (rychlým pohybem n. prací) se uhnat, upachtit se: to jsem se cestou prohnal; — ned. proháněti