projev (†průjev Čech), -u m. (6. j. -u) 1. dání najevo; projevení; to, čím se něco projevuje: p. dobré vůle; p. lásky, vděčnosti výraz; p-y soustrasti; horečka je p-em onemocnění; – vnější p. radosti 2. řeč proslovená na veřejnosti (např. jako uvítání, prohlášení ap.): veřejný, slavnostní p.; rozhlasový p.; novoroční p. presidenta ČSSR; jaz. jazykový p. jednotlivé užití jazyka v konkrétním případě; celek vzniklý užitím a uspořádáním jazykových prostředků při něm, promluva: mluvený, psaný p.