prokázati I (†proukázati [-o-u-]) dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -kaž) 1. (co) dát najevo; projevit, osvědčit 1, dokázat I 2: p. schopnosti; p. statečnost; proukázat lásku (Herb.) 2. (co) provést důkaz; dokázat I 1: p. vinu obžalovaného; p. alibi; máte proukázat, že můžete ženu uživit (Herrm.); je to prokázaná lež 3. (co komu) učinit, udělat: p. někomu službu, dobrodiní; p. někomu čest; proukázat poslední poctu (Ner.); — prokázati se (†proukázati se) dok. 1. projevit se 2, osvědčit se 1: prokázal se jako dobrý pracovník; šuhaj, který by se nemohl nějakým hrdinstvím proukázati (Něm.) 2. (čím) vykázat se: p. se občanským průkazem legitimovat se; proukáže se listem císaře (Mácha); — ned. prokazovati, p. se