proklíti dok. (1. j. -kleji, rozk. -klej, min. -klel, trp. -klet, †-klat, podst. -kletí) 1. (koho, co) vyslovit nad někým, něčím kletbu (ve význ. 1); zlořečit (komu, čemu), zatratit: otec v hněvu proklel syna; p. život 2. círk. (koho, 4. p.) uvalit na někoho klatbu (ve význ. 1): papež ho (krále) proklel (Jir.) †3. (koho, 4. p., več) zaklít, začarovat: buď prokleta v mořskou ženu (Třeb.); — ned. proklínati