proklatý, prokletý příd. 1. takový, nad nímž byla vyslovena kletba n. vynesena klatba: p. člověk; p-é místo 2. expr. (zvl. při zaklení) zatracený, zlořečený, zpropadený: p. život; p. mamon; vy bando p-á!; → přísl. proklatě v. t.; → podst. *proklatost, *prokletost (Šal.), -i ž.; — v. též proklíti