prokouřiti dok. (3. mn. -í, rozk. -kuř) (co) 1. kouřením utratit: prokouří měsíčně mnoho peněz 2. strávit (čas) kouřením: celý večer prokouřil 3. řidč. kouřem napustit; nakouřit 2: vzduch byl prokouřen (Kub.); dobře prokouřená troubel; — ned. prokuřovati