prominouti dok. 1. (co; co komu; ~) přestat mít někomu za zlé něj. provinění; odpustit I 1: p. nezdvořilost, urážku; to mu neprominu; ve zdvořilostních formulích: promiňte, že obtěžuji; promiňte, spěchám; poněk. zast. račte p. 2. (komu co; co) přestat vyžadovat, vymáhat na někom něco povinného, jako povinnost ap. mu uloženého; odpustiti 2, osvobodit (koho od čeho): p. někomu dluh, pokutu; p. zkoušky; práv. prominutí trestu zánik trestnosti udělením milosti; (dř.) prominutí let předčasné prohlášení zletilým; — ned. promíjeti