promlčeti dok. (3. mn. -í) (co) 1. mlčením, neuplatněním nároku přijít o něco, ztratit, pozbýt nárok na něco: nárok na přídavky je promlčen; řidč.: p. lhůtu, pohledávku; práv. promlčení ztráta možnosti uplatnit urč. právo po uplynutí doby stanovené zákonem: promlčení práva, trestnosti 2. strávit (čas) v mlčení: p. celý den; p. celou cestu †3. zamlčet, zatajit: p. svou národnost (Ner.)