pronajmouti dok. (1. j. -jmu, rozk. -jmi, -jměte, min. -jal, trp. -jat, podst. -jetí, -jmutí, přech. min. -jav) (co) 1. dát do nájmu: p. zahradu, domek; pokoj k pronajmutí 2. (záměnou) řidč. ob. najmout 1: hospody vlastní neměl, ale vždy ňákou pronajmutou (Prav.); pronajali jsme (turisté) vozík s koněm (Kun.); — pronajmouti se dok. poněk. zast. dát se najmout (ve význ. 2): pronajal se na loď za dělníka (Prav.) ○ předp. roz-; — ned. pronajímati, p. se