propouštěti ned. (3. mn. -ějí) 1. k propustiti 1-6: p. kouř nosem vypouštět; (loď) propouštěla vodu; – okénko sotva propouštělo světlo; – p. návštěvníky po jednom; – p. vězně; – hromadné propouštění dělníků (ze zaměstnání); zast. p. ze slibu (Zey.); – nepropouštět závadné tiskoviny; – zast. p. další cestu (Tomek) uvolňovat †2. (komu co) udělovat, propůjčovat: p. lidu svobodu (Hol.)