propustiti dok. (3. mn. -í, rozk. -pusť, trp. -štěn) 1. (co) nechat projít něčím, skrz něco; pustit: p. vodu jezem; p. vzdech skrz rty 2. (co) umožnit, připustit pronikání, proniknutí něčeho: záclona sotva propustila světlo; izolace nepropustila vodu 3. (koho, 4. p.) umožnit, dovolit někomu, aby se odněkud n. někam odebral; pustit: p. hosta postranním vchodem; p. školáky domů; p. pacienta (z nemocnice); – zast. p. sněm (Havl.) rozpustit 4. (koho, 4. p.) pustit na svobodu; dát někomu svobodu: p. zatčené z vazby; p. vězně na svobodu; p. otroky (Mach.) 5. (koho, co z čeho) zprostit, zbavit něj. povinností, závazků; zast. (co) uvolnit něco zadrženého; pustit: p. ze služby; p. jeden ročník z vojny; zast. p. ze slibu; p. ze závazku manského (Pal.); práv. propuštění z moci otcovské (dř.) přiznání zletilosti soudním výrokem před dosažením příslušného věku; – zast. p. zástavu (Ner.) 6. (co) povolit k šíření (publikaci, představení ap.); nezakázat, nepozastavit; zast. (komu co) dovolit: cenzura nepropustila projev opozice; p. článek až po redakčních úpravách; – prosila, aby jí paní tuto noc propustila přeležeti třeba na lavici u kamen (Wint.) †7. promeškat 1, propást: p. vhodnou chvíli, příležitost (Hol.); — ned. propouštěti