prosaditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) něj. úsilím přes překážky něčeho dosáhnout; hovor. (koho, 4. p.) přes překážky vymoci pro někoho uplatnění, uznání ap.: p. svou vůli, názor, co si umínil, to prosadil provedl; uměla p. svou; – p. spolehlivého člověka na odpovědné místo dostat; mladý autor se nedovedl p. prorazit; — ned. prosazovati