prosba, -y ž. (2. mn. -seb [-seb, řidč. -zeb]) 1. (za koho, co; oč) mírná, pokorná žádost; prošení: vroucí, úpěnlivá p.; p. za viníka; p. o prominutí, o milost; nepomohly ani prosby, ani domluvy; vyhovět prosbě; vyslyšet prosbu; mít, kniž. vznést prosbu k někomu, na někoho; mám na vás prosbu; náb. část modlitby obsahující prosbu; zast. modlitba: u každé prosby (otčenáše) se zastavil (Baar) 2. zast. nář. žebrota; zprav. ve spoj. chodit po prosbě (Něm. aj.) po žebrotě; → expr. zdrob. prosbička, -y ž.