prosebník, -a m. (6. mn. -cích) (prosebnice, -e ž.) kdo o něco prosí: panovník přijímal p-y; vyslyšet pokorného p-a; → expr. zdrob. prosebníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích) (prosebnička, -y ž.)