prospěti dok. (3. mn. -ějí, rozk. -spěj, min. -spěl, podst. -spění, přech. min. -spěv) 1. (komu, čemu; řidč. k čemu) být k užitku, přinést prospěch: nemocnému prospěje klid; silná strava ti prospěje půjde k duhu; p. někomu radou; prospělo by mu více ctižádosti, p. k dolíčení situace (V. Mrš.) 2. (v čem; jak; ~) dosáhnout urč. (dobrého) prospěchu při učení ap.: žák prospěl, neprospěl v matematice; p. výborně †3. dosáhnout úspěchu, uspět: neprospěli jsme o nic lépe (Pal.)