prostříti dok. (1. j. -střu, kniž. -stru, 2. -střeš, 3. mn. -střou, kniž. -strou, rozk. -stři, min. -střel, trp. -střen) 1. (co) rozložit celou plochou; rozprostřít: p. ubrus na stůl; p. koberec na podlahu; p. len 2. upravit (stůl) k jídlu, připravit (příbory ap. na stůl) k jídlu: p. k obědu; p. (stůl) pro pět osob; p. na stůl příbory; vkusně prostřený stůl 3. (co) rozložit v prostoru: jabloň prostřela větve po zemi; — prostříti se dok. kniž. (na čem; po čem; nad čím) zaujmout místo na něj. ploše, v něj. prostoru; rozprostřít se: mlha se prostřela po krajině; lán pšenice od bažantnice až k silnici prostřený (Svob.); přen. (velebné ticho) prostřelo se nad celou vsí (Herb.) ○ předp. roz-, roz- se; — ned. prostírati, p. se