prostořeký (†prostořečný Prav.) příd. s prostou upřímností, až drzostí říkající v nevhodnou dobu něco, co se nehodí, nesluší ap.; hubatý 1: p-é dítě; p-á ústa; p-á poznámka; → přísl. prostořece (*-řečně Čap.-Ch.): odpovídat p.; → podst. prostořekost, -i ž. 1. vlastnost toho, kdo (n. co) je prostořeký: p. dětí; p. odpovědi 2. prostořeká řeč, prostořeké slovo: mluvit samé p-i; potrestat dítě za p.