prostota, -y ž. 1. vlastnost toho, co (n. kdo) je prosté; jednoduchost, přirozenost, nelíčenost, nestrojenost: p. obleku, chování; účelná p. zařízení bytu; žít v p-ě skromně; výrazová p.; dětinská p. 2. zprav. v urč. spoj. prostý člověk: ta dívka je učiněná p.; svatá p.; též ve zvoláních údivu: svatá p-o!; ty má p-o! (E. F. Bur.)