protějšek, -šku m. (6. mn. -šcích) 1. (2. j. též -ška) protější místo: hlasy z p-a; dívat se k p-u 2. kdo n. co je naproti někomu, něčemu: bavit se se svým dívčím p-em; mít p. ve čtverylce protější pár; p. domu tvořila zeď protější stranu 3. kdo n. co má opačné, doplňující se vlastnosti než daná osoba n. věc: jeho povahový p.; lidský p. lišky Bystroušky (Vodák); významový p. slova