protestant, -a m. (1. mn. -i) (protestantka, -y ž.) (z lat.) 1. příslušník někt. z evangelických církví, vyznání vzniklých reformací (v 16. stol.), stoupenec protestantismu: spory katolíků s p-y; hlásit se k p-ům 2. poněk. zast. řidč. kdo protestuje, podává protest: utkání p-ů s policií při demonstracích; — protestantský příd. k 1: p. kazatel; p-á země; → přísl. protestantsky: vychovávat děti p.; → podst. protestantství, -í s. protestantské vyznání, protestantská církev; protestantismus: přestoupit k p.