protiviti se (3. mn. -í) (†protivovati se Ner., Svět. aj.) ned. 1. poněk. kniž. (komu, čemu; ~; †proti čemu) stavět se proti někomu, něčemu, klást odpor; odporovat 1, vzpírat se: p. se strážcům; počali reptati a p. se (Hol.); p. se zlu, zákonům, něčí vůlí oponovat; to se protiví duchu českého písemnictví příčí; p. se proti spojení Čech a Moravy (Havl.) 2. (též *protivěti se) (komu) být protivný, odporný, vzbuzovat odpor, ošklivost, nechuť; ošklivit se, hnusit se: p. se svou bezcharakterností; to se mi protiví; protivilo se mu jíti mezi lidi (Herb.); být nádeníkem se mu protivělo (Herb.); — protiviti si ned. poněk. kniž. (koho, co) pociťovat k někomu, něčemu odpor; ošklivit si, hnusit si: protivila si řečníky od řemesla (Pujm.); srdce protivilo si prolévání krve poddaných (Tyl)