protivník, -a m. (6. mn. -cích) (protivnice, -e ž.) odpůrce (zvl. ve hře, závodě ap.), sok, soupeř, nepřítel 1, 2, rival: mluvit proti svým p-ům; jednat slušněi s p-y; vyhrál závod nad staršími p-y; je p-em nové módy; p. zákona; nebezpečný p.; zř. můj každodenní p. v šachu (Čap.-Ch.); → expr. zdrob. *protivníček, -čka m. (Svob.)